1 Corinthians 4
1 Tak ať o nás člověk smýšlí, jako o Kristových služebnících a správcích Božích tajemství.
2 Od správců se ostatně vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.
3 Mně pak je[ to] to nejmenší, abych byl posuzován vámi anebo lidským soudem; dokonce ani neposuzuji sám sebe.
4 Nejsem si totiž o sobě ničeho vědom, ale tím nejsem ospravedlněn, neboť ten, kdo mě posuzuje, je Pán.
5 Proto nesuďte nic předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvětlí to, co je skryté ve tmě, a zjeví úmysly srdcí. A tehdy bude mít každý chválu od Boha.
6 Tyto věci jsem pak, bratři, v podobenství vztáhl na sebe a Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili nesmýšlet nad to, co je napsáno, aby se někdo kvůli jednomu nepyšnil proti druhému.
7 Vždyť kdo tě činí zvláštním? A co máš, co jsi nedostal? A když jsi[ to] dostal, proč se chlubíš, jako bys[ to] nedostal?
8 Již jste nasyceni, již jste zbohatli! Bez nás jste začali kralovat! Ale kéž byste začali kralovat[ tak,] abychom i my kralovali s vámi.
9 Mám totiž zato, že nás poslední apoštoly Bůh vystavil[ na odiv] jako odsouzence k smrti, protože jsme se tomuto světu, andělům i lidem stali podívanou.
10 My[ jsme] kvůli Kristu blázny, ale vy[ jste] v Kristu rozumní; my slabí, ale vy silní; vy slavní, ale my bezectní.
11 Až do této hodiny hladovíme a žízníme, trpíme nahotou, dostáváme rány, jsme bez domova.
12 S námahou pracujeme vlastníma rukama; když se nám spílá, žehnáme, když jsme pronásledováni, snášíme[ to],
13 když jsme tupeni, potěšujeme. Až doposud jsme učiněni jakoby smetím tohoto světa, odpadky u všech[ lidí].
14 Toto nepíši proto, abych vás zahanboval, ale napomínám[ vás] jako své milované děti.
15 Vždyť[ i] kdybyste měli deset tisíc pěstounů v Kristu, přesto ne mnoho otců. V Kristu Ježíši jsem vás přece skrze evangelium zplodil já!
16 Vyzývám vás tedy, následujte můj příklad.
17 Proto jsem k vám poslal Timotea, který je můj milovaný a věrný syn v Pánu. On vám připomene mé cesty v Kristu, jak učím všude v každé církvi.
18 Někteří se naduli, jako bych k vám[ už] neměl přijít.
19 Přijdu k vám však brzy, bude-li Pán chtít, a poznám ne řeč těch nadutých, ale[ jejich] moc.
20 Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci.
21 Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s láskou a duchem krotkosti?